close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
♥Nejhorší je čekat na někoho,kdo už se nikdy nevrátí♥

Říjen 2007

Podzim

27. října 2007 v 14:17 ,,Galerie,,

















Kniha

26. října 2007 v 16:22
Tak tuhle knihu sem sem musela dát je prostě užasná....

Citáty k zamyšlení

23. října 2007 v 19:21
  • Jsou lidé, kteří sice milují své bližní, ale tak primitivním způsobem, že jim působí jen bolest.
MARCEL ACHARD
  • Lidé nenávidí smrt neprávem, je to nejjistější obrana proti mnoha nemocem a svízelům.
AISCHYLOS
  • Život sestává z mnoha malých mincí, kdo je umí sbírat, má bohatství.
JAEAN ANOUILH
  • Jistá míra neinformovanosti o druhém je předpokladem, aby dva lidé zůstali přáteli.
HERMANN BAHR
  • Člověk má nekonečně mnoho tváří a životů a pravda má mnoho podob.
JAN BAUCH
  • Život nás požírá, my život utrácíme - kdo z nás bude s tím druhým dříve hotov?
JOSEF ČAPEK
  • Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život.
ČÍNSKÉ PŘÍSLOVÍ
  • Kdo nemá jediného přítele, toho život nestojí za to, aby byl žit.
DÉMOKRITOS z Abdér
  • Kdybychom čekali na setkání s ideálem, strávili bychom celý život v čekárně!
SERGE DINO
  • Život lze prožít v jednom dni. Ale co s tím zbývajícím časem?
STANISLAV JERZY LEC
  • Mnozí z těch, co žijí, by zasluhovali smrt. A mnozí z těch, co zemřeli, by zasloužili žít.
JOHN RONALD REUEL TOLKIEN
  • Tajemství úspěchu v životě není dělat, co se nám líbí, ale nalézt zalíbení v tom co děláme
THOMAS ALVA EDISON
  • Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.
ALBERT EINSTEIN
  • Staňte se někomu nezbytným a nikomu nestěžujte život.
RALPH WALDO EMERSON
  • Kdo ví, zda není život umíráním a smrt životem.
EURÍPIDÉS
  • V životě je možné potkat-se tisíckrát a nenajít; a potkat se jednou a najít se navždy.
JOHANN WOLFGANG VON GOETHE
  • Ostatně není mým úkolem učinit lidstvo lepším, nýbrž využít jeho slabostí.
HITLER ADOLF
  • Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.
HONORÉ DE BALZAC

Tajemný pohled

23. října 2007 v 18:59
Je sedm hodin podvečer a Andrea se vrací domů z práce. Jde velmi svižným krokem, nýbrž neměla tuhle cestu ráda, procházela chladnými ulicemi velkoměsta, všude jenom kámen, beton a špína...Kolem ní se míhali desítky lidí, připadali ji jako stádo mrtvých existencí. Její duše v tomhle prostředí trpěla. Neměla ráda lidi, ráda byla sama někde v přírodě, kde se oddávala svým myšlenkám a pocitům. Tento den však byl výjimečný, najednou ucítila chladivý vánek, zvedla hlavu a v davu uviděla postavu muže. Byl mladý, štíhlý, celý zahalen v černém oblečení, které nikdy předtím u nikoho jiného neviděla, temné vlasy mu vlály ve větru a on se pomalý krokem blížil k ní. Jeho krok byl tak klidný, tak lhostejný ke svému okolí, nezajímalo ho nic kolem něj, procházel se jako lovec, který se nemusí bát ničeho, jako predátor, který si jde svým královstvím, místem kde jedině on je pán...Když už byl blízko pohlédla mu poprvé do očí. Strnula, svět se pro ni najednou rozplynul, čas přestal existovat, jediné co v tu chvíli vnímala byly ty oči...Byly temné a chladné, nemohla se od nich odtrhnout, dívaly se na ni a zdálo se, že k ni promlouvají...Při pohledu na ně cítila nepopsatelný klid, úlevu, štěstí, jako by se poprvé nadechla, jako by se jí poprvé rozbušilo srdce, jako by to bylo to, co celý život hledala, jako by až teď začala žít...
Najednou však do ní někdo zezadu vrazil, byl to neomalený vožrala, který před chvílí opustil místní hospodu. Když se Andrea otočila zpět, už tam nikdo nebyl, rozhlídla se všude kolem, ale onoho muže už nikde neviděla, byla zase zpět v normálním světě...
Toho dne se už nic zvláštního nestalo, došla klidně domů, ale nemohla na ty oči zapomenout. Celou noc se ji o nich zdálo, připadalo ji, že se jí snaží něco říct, ale nic jim nerozuměla...Nezdálo se ji to však jen jedinou noc, ale pokaždé když i třeba jenom na chvilku zamhouřila oči...Nechápala co se s ní děje, proč ji pořád pronásledují? Proč ji tak táhnou? Co ji chtějí říct? Chtěla znát odpovědi. Toužila poznat toho muže. Každý den, když šla z práce ho vyhlížela, ale marně...
Uplynul měsíc a Andrea se ocitla v nemocnici. Doktoři zjistili, že má zhoubnou rakovinu. Bylo již pozdě na jakýkoli zásah, který by ji mohl uzdravit, ležela teď na smrtelné posteli a počítala poslední hodiny svého života. Napadlo ji, že tohle je možná to, co ji ty oči chtěli celou tu dobu říct, možná to byli oči samotné smrti, která ji volá k sobě. Andrea neměla strach, nebylo, co by ji na světě drželo, ale byla nejistá, co bude dál? Je ještě po smrti něco, nebo je jen úplná nicota? S těmito myšlenkami večer pomalu usínala...
Když se s úsvitem slunce ráno probudila, byla smutná, či spíše zklamaná. Uvědomila si, že když večer usínala, doufala, že se již nikdy neprobere. Zhluboka si oddychla a zvedla hlavu, aby se rozhlédla po pokoji, ovšem vůbec netušila co spatří...Stál tam, ano, byl to on, ten na koho tak často myslí, ten kdo ji pronásleduje ve snech...Už ani nedoufala, že ho ještě někdy spatří, že bude mít znovu šanci unášet se pohledem do jeho očí, že bude mít konečně možnost zjistit odpovědi...Tentokrát však jejich setkání bylo jiné, hned jak ho spatřila, začala pociťovat obrovskou únavu. Pod velkou tíhou ji začali padat víčka, ještě než ale úplně zavřela oči, slyšela hlasitý pískot...To přístroje ohlašovaly její smrt, konec dalšího životního příběhu...Pro Andreu ten zvuk však znamenal úlevu, splnění jejího přání...

Hlasy temnot

23. října 2007 v 18:54
Mladá, černovlasá dívka seděla sama na lavičce v parku a hrála si s dýkou. Měla na sobě gothic šaty a spoustu bílého make-upu, a možná proto působila tak smutně, až skoro nemocně. Jakoby uzavřená ve svém vlastním světě. Jakoby nevnímala, co se kolem děje. Ale vnímala - když kolem procházela holka přibližně jejího věku, vzhlédla. Zabij ji! To je ta děvka, co ti přebrala tvojeho kluka! Zabij ji! Přece ji nenávidíš! "Nech mě být! Vypadni!" vykřikla dívka na lavičce a druhá se polekala. "Ahoj Claire! Vždyť jsem se tě ani nedotkla!" Zabij ji! Zabij ji! Zabij ji! Claire se prudce zvedla z lavičky a skočila po dívce stojící naproti. Bodla jí dýku do hrdla a zuřivě své útoky opakovala. Dívka vykřikla a padla k zemi. "Pomoc!" Do krku se jí znova zabořila ostrá čepel. Došel jí dech. Zachroptěla a z pusy jí vytekla krev. Claire nepřestávala. "Zabiju tě, mrcho!!!" Následovalo bodnutí za bodnutím. "Chcípni!" Dívka však byla dávno mrtvá...
Nebyla to její první vražda. Před rokem zabila své rodiče, před týdnem bratra, včera kamarádku a dnes sokyni. Utekla dokonce z psychiatrické léčebny. Pořád slyšela hlasy, které ji nutily dělat "zlé věci". Už nevěděla, jak dál. Snažila se tomu bránit, ale nešlo to. Tak co má dělat? Co má proboha dělat?! Běžela městem, ruce i tvář od krve a lidé okolo si ji prohlíželi jako přízrak. Byli jí ukradeni. Proč někoho nezabiješ? "Zmlkni! Drž tu svojí posranou hubu!" Skupinka lidí se po ní nechápavě ohlédla. "Ta je sjetá..." Zabij je! Běž domů, vytáhni pistoli a vrať se sem! Zastřel je! "Přestaň! Já nechci!" Chceš! Zabij je! "Nechci! Nechci! Nechci!!!" rvala si vlasy a křičela. "Ty krávo zfetovaná, neřvi tady!" ozvalo se odněkud. Nevnímala. Zabij! Zabij! Zabij! Vběhla do vysokého domu a běžela po schodech, dokud nedorazila do třetího patra. V rychlosti vlezla do svého bytu a zabouchla. Bezděčně se začala hrabat v šuplíku a hledat revolver. Ano, zabij je!
Nadechla se. Našla ho! Vložila do něj náboje a v pomatení smyslů vyběhla z bytu na chodbu. Tam se však zastavila. Cítila se jako můra ve světle. Chodba byla bílá, ona v černém a zmatená. Zdálo se jí to zvláštní. Odněkud se ozvaly hlasy. Lidé... Jsou tam! Zabij je! Na co čekáš? Běž a střílej! "Ne!" špitla. "To přece nejde..." Jde to! Zabíjej! Běž! Rychle! Odjistila zbraň. "Nemůžu! Nemůžu to udělat!" Můžeš! Nikdo ti nebrání! "Ne!" Ano! Do očí jí vhrkly slzy a hlas se jí zlomil. "Ne..." vložila si hlaveň revolveru do úst a stiskla spoušť...

První vločky

23. října 2007 v 18:52
Na tvář jí dopadly první vločky letošní zimy. Rozesmála se… "Co jsem ti říkala? Pesimisto. Neprší! Sněží! Prohráváš to rok co rok. Teď mi něco musíš dát.". Sledoval ji. Je teď ta vhodná chvíle? Ne, asi ne. "Co bych ti měl dávat, vsadili jsme se, ale neřekli jsme o co..". Uštědřila mu přátelskou herdu do žeber. "To znamená, že si můžeš vybrat co mi hodláš dát, ale míň jak pět korun neberu, to si piš.", smála se dívka a popoběhla pár kroků, snažíc se chytit alespoň jednu z vloček do horké dlaně. Teď je ta chvíle. Věděl to. Lepší příležitost si nemohl přát. Chytil ji za ruku a přitáhl k sobě. Ještě pořád se dovádivě usmívala a cvrnkla ho do nosu. Zhluboka se nadechl. A políbil ji. Téměř cítil, jak se jí zastavil tep. Nepřijme to. Neměl jsem to dělat. Je tak nádherná. "Tohle bylo asi víc než pětikačka..", pousmála se. Cítil, jak ho na krku šimrá její teplý dech. Zadíval se jí do očí. "Já… promiň Evi, musel jsem.". Zničil sem to. Totálně sem to zkazil. Celý ty roky sem měl její důvěru, přátelství a teď jsem ji jako lusknutím prstů ztra… Políbila ho. Majetnicky ji obejmul a pustit už jí rozhodně nikdy nehodlal. S jemně rudým nádechem ve tvářích se od něj odtáhla. Jiskřilo jí v očích. Vedle nich se rozsvítila pouliční lampa. Ve ztemnělé uličce se utvořily dlouhé stíny. "Budu muset domů." "Já vím…".………………
...................Vrhla se mu do náruče. "Tak už je to rok!", vypadala tak šťastně. "Ještě ne..", usmál se. "Jakto?", zkoumavě se na něj podívala. "Ještě nespadly první vločky.", mrkl na ni. "Ale to přece nemusí být dnes..". "Já vím, ale bylo by to krásný, nemyslíš?", nevydržel jí nepolíbit. Líbali se stejně tak vroucně a procítěně, jako před rokem. Téměř nic se nezměnilo. Jen se znali ještě líp. Vzal ji za ruku. Ihned začala proplétat jejich prsty do nerozlučné smyčky. Usmál se. Věděl že to udělá. Dělala to vždycky. Jenže dnes se jí to nepovede. "Lásko co to… no né..", rozzářily se jí oči. Nemohl jí často zahrnovat dárky, i když by chtěl. Vtiskl jí do ruky stříbrný řetízek s přívěškem ve tvaru srdíčka. "Miluju tě.". "A já miluju tebe…", objala ho. Podržela si vlasy, aby jí ho mohl zapnout. "Sluší ti..", vzal ji za ruku. Svoji vzájemnou přítomnost si užívali celý den. Povídali si. Smáli se. Líbali se. Byli spolu. Byl to jeden z těch krásných dnů, které prožíval už rok. Naneštěstí, čas stojí proti lásce. Museli se rozloučit. Nevadilo mu to. Věděl, že zítra bude zase jen jeho. Miloval tuhle jistotu. Miloval JI. "Zítra lásko." "Určitě." Chytil ji za pas a políbil ji. "Dobrou.." "Dobrou..", cvrnkla ho do nosu. Usmál se, pustil ji a vykročil z vrátek zpátky na chodník. Přes ulici byla zastávka jeho autobusu. Před očima mu probíhal celý dnešní den, vkročil do ulice. Jen vzdáleně zaslechl troubení auta a skřípání pneumatik o namrzlou silnici. Zrovna znovu prožíval jejich poslední polibek, když ucítil ten smrtící náraz. Svezl se po kapotě auta dolů na silnici. Na jazyku ucítil sladkou chuť vlastní krve. Otočil hlavu k jejím dveřím. Pořád stála u branky. Tak nádherná. Dívala se na něj, neschopná pohybu. Nevnímal bolest, strach ani přicházející jistotu. Nevnímal hlouček klábosících lidí, ani v dálce houkající sanitku. Vnímal jen ji. Usmál se, ale rty se mu zkřivily do bolestného šklebu. Cítil chlad. Ona byla poslední, co viděl. Na tvář jí dopadly první vločky letošní zimy. Rozbrečela se…

Milenci

23. října 2007 v 18:50
Pršelo. Blesky trhaly oblohu a hromy burácely krajinou. Temným lesem spěšně kráčela postarší žena a táhla za sebou sotva sedmnáctiletou dívku. Stmívalo se, obě byly promáčené na kost a unavené. Starší žena vypadala ke všemu ještě velmi rozzlobeně.
"Co jsem ti říkala?! Že se s ním nebudeš stýkat! Jsi hloupá husa!"
"Mami, prosím! Já ho miluju!" naříkala dívka a snažila se své matce vytrhnout.
"Přestaň, ty hloupá! Že se nestydíš! Co o nás lidi řeknou? Nemůžeš se přece tahat s tím pohanem!"
"Mami! Mami, pusť mě! To bolí!"
"Pojď a neřvi!"
Dotáhla ji až do malého domku ve vesnici, jež stál poblíž kostela a smýkla s ní o podlahu.
"Měla by ses pomodlit a prosit o odpuštění!"
"Za co? Za to, že miluji???" vzlykla dívka. Matka jí vlepila pohlavek.
"Řekla jsem ti, že máš přestat! Nemůžeš milovat pohana! Jsi přece křesťanka a jednou si vezmeš křesťana! A zmiz mi z očí, mám tě plné zuby!"
Dívka vstala z podlahy a s pláčem odběhla do pokoje. Matka za ní zamkla.
"Tam si zůstaneš, dokud tě ta hloupost nepřejde!"
Smutná dívka si klekla v slzách na kolena a semkla ruce.
"Ach, Bože! Za co??? Provedla jsem snad něco hrozného? Přece jen miluji! Je láska takovým hříchem? Proč?!"
Venku se zahřmělo a dívka se znovu rozplakala.
"Gabrielli! Miluji tě! Miluji, miluji, miluji a nikdo mi v tom nemůže bránit!" křičela.
Matka zabušila na dveře.
"Zešílela jsi?! Zmlkni!"
Dívka zavzlykala a jako ve snách vstala. Po tvářích jí tekly slzy. Kráčela k oknu.
"Já už tady nebudu...Gabrielli..." zašeptala a zacloumala pákou. Povolila a okno se otevřelo. Zvedla sukni a vyskočila ven.
Běžela lesem co nejrychleji mohla. Mokré vlasy ji bičovali do obličeje, přes déšť a tmu neviděla, ale přesto věděla, kudy má běžet. Před očima měla jen tvář svého milého. Už skoro cítila jeho pevné objetí a horké polibky. Zrychlila. Nebylo by dobré, kdyby se matka dověděla, že je zase pryč. Bůhví, co by ji teď doma čekalo...
Dorazila. Celá promočená a téměř bez dechu zabušila na dveře domku, ve kterém bydlel její Gabriell. Uslyšela kroky a dveře se otevřely.
"Saro!" Byl překvapen, že ji vidí. "Co tady děláš? Vždyť tvá matka..."
"Gabrielli! Ona mě zamkla v pokoji a zakázala mi se s tebou stýkat!"
Gabriell vtáhl Saru dovnitř. Bylo tam teplo a příjemně. V rohu hořel krb a ve vzduchu byla cítit zvláštní vůně. Sara se posadila na židli a rozrušeně vzlykala.
"Utekla jsem, ale bojím se, že nás najde!"
"Saro...uklidni se! Nenajde nás!"
"Jak to můžeš vědět?!"
"Přemýšlel jsem...utečeme spolu tam, kde nás nikdo nenajde..."
Sara se najednou zklidnila.
"Kam?"
"Uvidíš. Musíš jít ale se mnou."
"Hned teď?"
"Ano."
"Dobře, půjdu."
Gabriell se obrátil a vzal ze stolu lana a černou stuhu.
"K čemu to?" podivila se Sara.
"Budeme to potřebovat. Pojď!" chytil ji za ruku a vykročili spolu z domu. Kráčeli zpět do temného lesa...
Ráno bylo nádherné. Po dešti zůstala jen příjemně voňavá, mokrá tráva a okolím se rozléhal zpěv ptáků. Starý houbař kráčel lesem a hleděl do země, kde co vyrostlo. Zastavil se však před vysokým stromem a vzhlédl. Na nejsilnější větvi visela dva těla...dívka a chlapec. Ruce měli svázany černou stuhou a jejich skelné výrazy se upíraly do prázdna...
Stařec se pokřižoval a začal se modlit za klid jejich hříšných duší...

Proč gothic???

23. října 2007 v 18:37 | moje tvorba
Proč gothic???
asi proto,že mě to nejákým způsobem fascinuje,
a všechno co kolem toho patří,
se mi líbí...a nák tak se mi to líbilo i předtím,
aniž bych tušila co to gothic je....
a proto sem se rozhodla že se tímhle tématem budu zabívat
víc a zjištovat plno informací.....

Co je Gothic?

23. října 2007 v 18:13
CO JE VLASTNĚ GOTHIC???
Je to způsob života, způsob myšlení, oblékání, líčení. Gothic lidi spojuje záliba v temnu i když ona to záliba není tak docela, je to naše součást, je to druh depresivní, temné poezie, je to temné umění s nádechem smrti, je to styl hudby. Zkrátka a dobře, je to temnota, která je všude kolem a gothik dokáže z této temnoty udělat něco naprosto fascinujícího a krásného. Slovo Gothic pochází z anglického ghost=duch, bude to pravděpodobně od našeho vzhledu a zálibě v hřbitovech.
:: Většinou ale lidé náš pohled na svět nechápou, zdáme se jim být šílení. Také o nás kolují různé pověry, které nejsou pravdivé. Snad nějaký pomatený psychopat kdysi něco udělal a řekl, že to on může, protože je gothik... Také se říká, že gothici jsou satanisté, musím říct, že já osobně satanista nejsem. Ale najde se spíš větší množství křesťanů gothiků, než satanistů. Ale nejvetší počet Gothiků nemá žádnou víru.
:: Gothika je tedy způsob jak být sám sebou, jak se cítit dobře v tom, co nás baví bez omezování. Je to způsob nalezení krásy v tom, co ostatní považují za strašné a smutné. A nepotlačování temnoty v sobě, kterou máme vrozenou. Neexistuje žádná definice goths, liší se každý i když máme většinu vlastností společných. Nikdo se nestává gothikem, každý pravý gothik se jím už rodí.
:: Gothici mají také jednu ůžasnou schopnost a to je brát lidi takové, jací jsou, nemusíte si před námi na nic hrát a bát se, že nás vyděsíte, my vás stejně prokouknem a když se nám už ukážete v pravém světle, budeme na vás mít stejný názor. Jediné, co nesnášíme jsou pomluvy, přetvářku a povýšenost, zradu.

Kamarádka:O(

21. října 2007 v 19:00
Zase se mám tak nák divně:O(
pohádala sem se s kamarádkou kterou mám moc ráda sice neni nejlepší,
ale mám jí ráda a je s ní sranda od tý doby co začala chodit,
s tím klukem tak je divná a on si jí prej furt stěžuje ,
že ho buzerujem ale přitom je to naopak
a ona co udělala??nebaví se semnou prostě vymněnila kamarádku za kluka kterej,
se ted baví s jinou...nechápu to...kamošky říkaj,že se to spraví,
ale já pochybuju:O(a mrzí mě to.....

Smutek

21. října 2007 v 16:36 ,,Galerie,,


Gothic Look

19. října 2007 v 17:52
Gothic Look
Líčení:
Gothické líčení se vyznačuje tím, že je založeno na kontrastu mezi bílou a černou (tmavou a světlou). Používáme tedy nejsvětlejší odstín make-upu, ovšem ne bílý - to se hodí pouze na nějaký festival. Make-up přetřeme opět nejsvětlejším odstínem pudru a nebo použijeme bílý (ovšem ne kilovou vrstvu). Líce nezvýrazňujeme pomocí růže. Na oči používáme černou řasenku, černé linky a tmavé stíny (nemusí to být zrovna černé, ale i tmavě hnědé nebo černo fialové) a zase nejde o to, aby toho na očích bylo co nejvíce. Nikdy si stíny nenanášejte až k obočí. Opravdu stačí jenom trocha stínů. A už zbývá jenom pusa. Buďto si jí vůbec malovat nemusíte - vypadá to velice svěže a řekla bych i hezky, když máte jen zvýrazněné oči. Ale pro ty, co chtějí mít něco i na puse doporučuji fialovo-černou rtěnku (vypadá velice esteticky) pak klasická černá a jiné tmavší barvy. Mezi líčení taky zařadím nehty - na ně černý lak a nebo jakýkoli tmavý…
Vlasy:
Je nespočet možností, jak nosit vlasy aby jste byly pravým Gothikem. Ale ono je to celkem jedno co máte na hlavě - jde o to jaký gothik jste uvnitř…
Ale vrátím se k těm vlasům. Klasikou jsou černé, dlouhé vlasy bez ofiny. Pak je i styl nošení ofin - rovně střižených. Ale vlasy můžete mít i krátké, dlouhé, s ofinou i bez.
Ovšem barva musí být tmavší, i když je i růžová i zelená, ale ty já nepreferuju. Pak taky červená a jiné..
Oblečení:
Tak oblečení nejde definovat. Nelze říci přesně, co kdo by měl nosit. Každý nosí to, co má rád a v čem se cítí dobře. Opět podmínkou je, aby to bylo tmavé barvy…
Pro představu: nosí se korzety, trička (například s krajkou na kůži to vypadá velice pěkně), sukně jakéhokoliv střihu, korzetové šaty, rukavičky a tak dále…
Ovšem musíte počítat s tím, že žijete ve městě mezi nechápajícími lidmi, takže se mnoho gothiků krotí. Ovšem, když bude nějakej ten konzík a nebo fesťák, tak tam narazíte na různé kreace…
Pak boty. Tak to zase dle vkusu, já osobně preferuji černé steely... Ale jak jsem řekla, to je na vkusu.
Doplňky:
Šperky: velice používaným kovem je stříbro, ale také bílé zlato. Na krku jsou většinou kříže, pentagramy, ale i jakékoli přívěsky nebo obyčejné černé korále. Pokud se jedná o prsteny a náramky tak tam už je to velice extravagantní a jedinečné. Prostě co kus - to originál. Ve většině případů jsou prsteny a náramky zdobeny růrnými kameny v černé, červené nebo fialové barvě a samotný prsten a náramek je velice masivní.
Doplňky k oblečení: návleky na ruce - silonové s nějakým vzorem, pak krajkové a nebo děrované. V tom samém provedení i návleky na nohy, buďto končí pod kolenem a nebo v polovině stehna (samodržící a nebo na podvazky). A nebo pokud chcete silonky, pak použijte černé se vzorem a nebo zase děrované…
Zdroj: issabellkaa.blog.cz

Historie Gothic

19. října 2007 v 17:40

Historie Gothic

Gothic. Slovo, které vyvolává různé, někdy až vášnivé reakce mnoha lidí - ať už těch, kteří jsou součástí této komunity, nebo těch, kteří se na ni dívají zvenku. Co přesně "gothic" znamená? Kdo jsou goths, a v co věří? Jak dlouho už jsou kolem nás, a jaká je jejich budoucnost?
Slovo "gotický" bylo nejprve používáno k identifikaci skupiny starověkých evropských kmenů. Gótové mají podle četných domněnek svůj původ na ostrově "Gottland" u Dánského pobřeží. Postupem času se kmeny početně rozrostly a zesílily natolik, že roku 410 vydrancovaly slavnou Římskou říši, a vládly Evropě po dalších 250 let, dokud se pomalu nevytratily z historie.
Je důležité vědět, odkud se slovo "goth" (česky "Gót") vzalo, ačkoliv je hned v úvodu nutno poukázat na rozdíly mezi starou gotickou kulturou, a fenoménem moderní gothické kultury (já tyto dvě odlišuji i nadále v článku takto: "gotický" - náležející ke staré gotice X "gothický - současná scéna - pozn. Ezechiel) . Staří Gótové byli kočovní lidé s pověstí krutých násilníků, kteří ovšem byli podle dochovaných zdrojů velmi zbožní (jejich víra byla postavena na uctívání pohanských božstev). Termín "gothic" tak, jak ho vnímáme dnes, je užíván k označení subkultury, založené především na osobitém stylu umění, literatury a hudby. Některé formy gotického umění se sice datují až do 12. - 15. století, nicméně například termín "gothická hudba" (která je odpovědná za největší rozmach a rozvoj současné gothické subkultury) jak je vnímán dnes, je pojmem, který se používá již téměř výhradně k označení "novodobé gothiky".
Moderní goths se od starých Gótů liší například tím, že nejsou součástí dominantní kultury, ale subkultury. Dalším rozdílem je třeba náboženství. Tam, kde měli Gótové jasně stanovený náboženský systém, nejsou moderní goths vázáni žádným určitým náboženstvím. Samozřejmě se mezi nimi najdou i pohané, ale mnohem víc goths jsou křesťany, židy, katolíky, nebo ateisty. Moderní goths mají sklony k rozmanitosti jak sociálních, tak politických názorů, což vnáší do kultury ideovou barevnost. To, co drží gotickou komunitu pohromadě je náklonnost k hrůze (děsu), touha po romantice, a uznávání "temné estetiky".
Moderní historici počítají vznik gothické subkultury do pozdních 70. let 20. století, kde se vyvinula jako odnož punkového hnutí v Anglii a USA. Předtím, než se podíváme blíže na gothickou subkulturu, je vhodné se podrobněji seznámit s tím, co to je punk a jak vznikl.
Původně vyrostl punk z nespokojenosti s populární hudbou 70. let, ačkoliv mnoho lidí ho bralo spíše jako živoucí prostředek politické a/nebo sociální rebelie. Mainstreamová kultura 70. let byla živena vyumělkovaným, tupým, nemotivovaným rock and rollem, a lacinou taneční hudbou bez nápadu. Válka stále zuřila v zapařených (a spálených) lesích Vietnamu a jak Amerika, tak Británie byla uprostřed ekonomického úpadku. Z tohoto sociálního a politického klimatu vyrostl punk v rozhněvaný požitek, ventil napětí ve společnosti.
Ačkoliv punk nebyl ve své době zcela novým hudebním směrem (MC5 v pozdních 60. letech jsou obecně uznáváni jako důležitá a ceněná "pre-punková" kapela), do konce 70. let se neuchytil. První vlna kapel typu The Ramones, Stooges a Sex Pistols zplodila nové kapely, formované fascinovanými diváky, kteří poznali, že se děje něco velkého.
Pozorní hlídači klidu mainstreamové společnosti si povšimli punkové antisociální rebelie, a poněkud znervózněli při představě, že by se toto hnutí prosadilo. Radiové stanice proto nevysílaly punk, v klubech nebyly punkové koncerty, a policie ostře sledovala punkové fanoušky, kdekoliv se objevili.
Punk byl syrový a plný pocitů. Lidé, kteří žili poblíž scény se o ní dozvídali buď ústně, nebo prostřednictvím fanzinů. Ostatní se však o punku vůbec nedozvěděli ještě léta po tom, co první vlna punku již dávno odezněla. Punk nabyl své síly bez Internetu, videoklipů, nebo vystavování v rádiích. Byl to underground, a punks trvali na tom, aby to tak zůstalo.
Koncem 70. let začala druhá vlna punku. Tehdy mnoho mladých lidí již alespoň slyšelo, nebo se přímo účastnilo punkového hnutí. Noví příznivci přicházeli na scénu a nové kapely se formovaly v
obrovském množství. Spolu s novými lidmi a kapelami přicházely i nové zvuky a styly, některé přímo vycházející, nebo postavené na klasické tříakordové písničkové struktuře.
Industriální hudba spatřila světlo světa počátkem ranných 80.tých let s takovými, jako byli Throbbing Gristle, Kraftwerk a před-Dare The Human League, kteří dláždili cestu následovníkům žánru. To se začalo široce nazývat "novou vlnou".
Jedna čtyřčlenná punková kapela jménem Warsaw se také objevila roku 1977 v anglickém Manchesteru. Stejně jako mnoho vrstevníků, ani oni neuměli moc hrát, nicméně energie, která byla cítit ve zvuku a výrazu kapely byla mocná a ojedinělá. Původní styl kapely byl během měsíců potlačen, a členové rozhodli o změně jména na Joy Division. Tento název byl díky svému kontroverznímu odkazu na nacistické Německo mnohokrát diskutován, nicméně sami členové kapely popírají jakoukoliv spojitost s nacionálně-socialistickými názory, čemuž nahrával i fakt, že jejich texty neobsahovaly ani stopu rasistické ideologie. To, co evokovaly texty Iana Curtise byl pocit bezmoci, beznaděje a zoufalství. Kapela se posunula od rozzlobeného tříakordového punku k něčemu zcela novému a daleko temnějšímu.
Byl to nový zvuk, který manažer Joy Division, Anton H. Wilson, nazval "gothickým", a dal tak jméno celému hudebnímu směru, který se rodil.
Další kapela, která začínala jako přímočaře punková skupina, aby posléze postupně změnila svůj zvuk v daleko temnější verzi punku byli Siouxsie and the Banshees. Ti, společně s Andi Sex ze Sex Gang Children byli rovněž označováni jako "gothičtí". UK Decay a Bauhaus byli během svého vývoje výrazní především pozoruhodně temným, zahloubaným a punkoidním zvukem.
Zatímco některé ranné kapely byly označeny za "gothické" svými vrstevníky, kapely a fanoušci se vesměs této škatulky nedrželi. Ve skutečnosti byla ranně "gothická" hudba mnohem častěji označována jako "deathrock". Deathrock byl výrazně ovlivněný punkovým zvukem, na rozdíl od toho, co začalo být chápáno pod pojmem "gothický" v průběhu let.
V USA, zejména na západním pobřeží, vyrostl deathrock nezávisle na britské scéně. Rannými průkopníky zde byli Misfits, 45 Grave a Christian Death (pár let po rozpadu kapely odhalil zakládající člen Rozz Wiliams, že pobuřující název kapely byla jen narážka na populární západní kulturní ikonu Christiana Diora, čímž některé příznivce hluboce zklamal).
V Británii se deathrocková scéna soustředila a kvetla v malém klubu zvaném Batcave. Právě zde začínaly kapely jako Bauhaus, Alien Sex Fiend, The Sisters Of Mercy a mnoho dalších později zvučných jmen. "Batcave scéna" je považována za základní kámen v mozaice moderní gothické scény.
V polovině 80. let se deathrock posunul o něco dál od svých punkových kořenů. Zatímco deathrockeři pokračovali v odporu proti mainstreamové západní kultuře a komercializaci umění, sama deathrocková hudba a styl se začala jemně měnit. Větší používání kláves a bubenických automatů přivedl zcela novou skupinu příznivců. Postupně začali tito lidé označovat sebe, a hudbu, kterou poslouchají za "gothic".
Gothická hudba byla, podobně jako deathrock typicky pochmurná, tak nějak temná. Skladatelé používali pestrou škálu nástrojů, ačkoliv nejčastější bylo klasické obsazení kytara, basa, bubny (nebo automat) a klávesy. Písně byly skládány a hrány převážně v pomalejších tempech, a v hudebně temnějších tóninách (používaly se především dórská, frygická, nebo lydická ). Jako protiklad heavy metalu a dalším mnohem častějším formám rock and rollu používali gothičtí muzikanti rozsáhlá sóla , kvákala (wah pedaly), flangery, nebo dvojkopáky (dvojšlapku) jen velice zřídka.
Textařsky má gothická hudba kořeny v gotické literatuře. Převažovala témata smrti, osamělosti a romantiky. Gothičtí textaři se zpravidla vyhýbali zjevným politickým poselstvím, ačkoliv ve spoustě textů jsou jemné narážky patrné. Punkové texty byly charakteristicky přímé, zpěvné, často vulgární, řešící závažná sociální, nebo politická témata. Texty v gothické hudbě se liší důrazem na umění i styl - slang a vulgarismy se téměř nepoužívaly.
Styly gothické hudby zasahují od světlých, snových počinů, až k těm temným a hrůzným. Zatímco některé kapely dosáhly jistého komerčního úspěchu (The Cure, Siouxsie and the Banshees), většina jich zůstala před zraky mainstreamové kultury skryta. Většina gothic/deathrockových kapel ovšem stejně nebyla "běžnému posluchači" snadno přístupná, jak kvůli stylu a zvuku hudby, tak kvůli její dostupnosti.
Příznivci gothické hudby vždycky důsledně drželi popovou kulturu dál od scény - ve skutečnosti by jich většina odpověděla "ne", kdyby se někdo z "nezasvěcených" zeptal, jestli jsou doopravdy "goths". Stejně jako punk, i gothická subkultura zůstala nedůvěřivá, možná až opovržlivá k mainstreamu. Gothici chtějí mít od "středního proudu" pokoj.
Počátkem 90. let začaly být v kurzu neo industriální kapely typu Ministry, nebo Nine Inch Nails, a slavily komerční úspěch v rádiích a MTV.
I když tyto kapely poslouchá dost goths, jen málo z nich je považuje za "gothické". Tou dobou již bylo možné tušit, co se odehrává - subkultura, kterou si goths tolik užívali a hýčkali byla pomalu ztékána přílivem fanoušků odkojených neoindustralem a dark metalem.
Jak NIN a podobné kapely získávaly ještě větší komerční úspěchy, media začala jejich hudbu a příznivce nesprávně nazývat jako "gothické". Přibližně tou dobou začal společný tlak vydavatelství na posluchače se svými náklady "alternativní" hudby. NIN do tohoto schématu zapadli dokonale, jelikož jejich hudba byla zvukově odlišná od rockových kapel a zároveň komerčně životaschopná. Lidi, kteří v životě neslyšeli industriální hudbu si koupili "Closer" a hned se začali považovat za "industrial goth" , a to navzdory faktu, že NIN byli stěží alespoň doopravdovou industriální kapelou.
Mladší lidé byli fascinováni gothickým temným vzhledem a zvukem, ačkoliv jen pár z nich si uvědomovalo rozdíl mezi tím, co je gothic, a tím, co hudební vydavatelství a MTV jako gothic označovalo. NIN byli ovšem jen počátek komerčního obléhání scény.
Tou dobou, co NIN úspěšně útočili na zlaté příčky v hitparádách, téměř neznámý a poměrně upřímně vypadající hudební vydavatel jménem Brian Warner pozoroval sračky v pop music a ucítil správný čas pustit se do kariéry industriálního umělce. Dal dohromady pár muzikantů z okolí Floridy (The Spooky Kids) a přijal umělecké jméno Marilyn Manson. To bylo jeho pravděpodobně nejlepší životní rozhodnutí vůbec.
Warnerova hudba nebyla gothickou komunitou dobře přijata. The Spooky Kids pracovali stylem, který je nejlépe předepsán pro populární hardrockovou, nebo metalovou kapelu, a Warnerovy texty byly často hloupé, většinou postavené na nenávisti. Jeho kapela předělala a vypustila do světa píseň, kterou původně napsal Charles Manson - vrah, který o sobě tvrdil, že je Ježíš Kristus.
Goths často psali o děsu a hrůze, ale bylo vše bylo v souladu s pochmurným stylem romantismu. Texty Briana Warnera byly sprosté, podněcující vztek, odcizení, konflikty a nenávist. Hybnou silou za Marilynem Mansonem byla záměrná a cílená snaha popouzet, upozornit na sebe šokováním veřejnosti. Goths se snažili tvořit umění a mít pokoj od okolního světa. Tam, kde měl Manson nenávist, měli goths krásu a padlou romantiku. Je proto důležité odlišit Warnerův projekt a typickou gothickou kapelu. V polovině 90. let Manson vyhodil The Spooky Kids a podepsal smlouvu u velkého vydavatelství. Jeho jméno se brzy začalo objevovat ve všech novinách i televizních a rádiových talk show po celé Americe. A ke zděšení spousty lidí z gothické komunity se začali Masonovi fanoušci v mediích nesprávně označovat jako "goths". Ironií je, že většina goths neměla Mansona ráda, a většina Mansonových fanoušků si nebyla vědoma o čem gothická hudba doopravdy je.
Jak se Manson stával slavnějším a slavnějším, hlavně díky vystavování v MTV a urážlivým komentářům v rozhovorech, jeho fanouškovská základna rostla jako z vody. Začaly se objevovat skupiny, které Mansona napodobovaly. Okolo Briana Warnera se vyvinula zcela nová komunita, kterou média nebyla schopna odlišit od gothické subkultury. Pro ně to bylo to samé, navzdory tomu, že gothici začali být výraznou měrou zaměření spíše proti Mansonově hudbě a jejím stoupencům.

3.bleskovka

14. října 2007 v 10:53
Bleskovka č.3:beru prvních 6....
1.jméno
2.jak se máš?:o)
3.co si myslíš o nevěře?
4.tvůj oblíbení film...
5.klikni že si tu byla
6.co chceš na diplom?:O)

Magie drahých kamenů

12. října 2007 v 22:22
Ve středověku patřili mezi oblíbené práce traktáty o drahých kamenech a jejich významu. Byly označovány jako "lapidaria" (z latinského lapis=kámen), nebo jako "lithika" (z řeckého lithos=kámen). Mezi ty nejznámější patří De Lapidibus od Hildegardy von Bingen (1098-1179)

Podle staroindických véd jsou krystaly minerálů kondenzátory kosmické a přírodní energie. Nejmenší částice krystalů ve své atomární struktuře působí jako tvarové zářiče, nebo též transformátory či ladičky energií. Krystaly vydávají a převádí zářivou energii do nemocné tkáně. V kladném případě, je-li vybrán správný kámen a vibrace minerálů jsou přesně naladěné na energetickou poruchu, se vibrací minerálů v nemocné tkáni obnoví energetické pole poškozené tkáně a tím nastává její léčení. Je-li vybrán nevhodný kámen, jeho vibrace mohou nemocnou tkáň ve vyjímečných případech i zeslabit.
Přehled některých drahých kamenů a účinků, které jsou jim přisuzovány:
Achát
Celkově posiluje organismus. Pomáhá při odstřaňování neklidu nebo apatie, nemocech očí, dýchacích potížích a skleróze.
Amazonit
Tlumí přebytek energie.
Ametyst
Má silné účinky, přináší zdraví. Pomáhá při bolestech hIavy, migréně, nespavosti, nemocech jater a střev, cukrovce. Omezuje účinky radioaktivního záření, podporuje imunitní systém.
Avanturín
Pomáhá při očních potížích, nemocech kůže a padání vlasů.
Citrin
Starším lidem dodává energii, chrání před negativními účinky záření, pomáhá při depresi, nervozitě a únavě.
Granát
Pomáhá při nemocech srdce, krve a kožních chorobách.
Hematit
Užívá se při bolestech ledvin, neklidném spánku, vředových onemocněních a bolestech kloubů.
Chalcedon
Posiluje organismus, zahání depresi a nervozitu. Pomáhá při padání vlasů.
Jaspis
Chrání před těžkýmí sny, užívá se při zastavení nejrůznějších krvácení a léčbě ženských chorob. Pomáhá při nechutenství.
Karneol
Kámen krve. Zastavuje krvácení a snižuje horečku. Využívá se při cukrovce a střevních poruchách. Mužům dodává energii.
Kristal
Pomáhá při vnitřních, srdečních a nervových nemocech.
Kristal s Rutilem
Léčí astma, bronchitidu a nemoci dýchacích cest.
Lapis lazuli
Pomáhá při nespavosti a stresu. Užívá se při léčbě onemocnění žlučníku, očí a špatném krevním oběhu.
Malachit
Zvyšuje vytrvalost a dodává energii. Pomáhá při nemocech srdce, odstraňuje škodlivé látky z těla a omezuje růst tukové tkáně.
Obsalan
Posiluje víru ve vlastní schopnosti. Prevence proti infekčním chorobám, pomoc při zažívacích potižích.
Onyx
Zvyšuje odvahu. Pomáhá při vypadávání vlasů a sluchových vadách.
Opál
Pomoc při očních chorobách.
Rodonit
Proti strachu, stresu, neklidu a bolestem hlavy.
Růženín
Kámen dobra, zdraví a lásky, pomáhá při střevních chorobách.
Sardonyx
Zajišťuje štastný život v manželství, léčí melancholii.
Sodalit
dodává odvahu a posiluje imunitní systém.
Sokolí oko
Pomáhá při nemocech plic.
Tygří oko
Posiluje odvahu a sebevědomí. Pomáhá léčit astma, deprese a oční nemoci.
Tyrkys
Odstraňuje nespavost a upravuje tělesné funkce.
Vltavín
Odstraňuje bolesti hlavy a posiluje imunitu organismu.
Záhněda
Odstraňuje nervozitu, posiluje schopnost koncentrace. Pomáhá při sluchových onemocněních.

Magie očí

12. října 2007 v 22:17

magie očí

ZELENÉ OČI - vyjadřují trpělivost,věčné mládí,stabilitu,klid,bohatství,plodnost,blahobyt,ale na druhé straně i nenávist,nemoc,zlost,disharmonii,hněv a lakotu
HNĚDÉ OČI - hnědá je smybolem vyrovnanosti,solidnosti,zralosti,nových začátků,bezpečí.rovněž vypovídá o pokání,propadech,bezmocnosti a častých odloučeních
MODRÉ OČI - modrá barva skrývá věrnost,mír,naději,inspiraci,pravdomluvnost,oddanost, intuici,upřímnost,ale také chlad,deprese,melancholii,slzy,starosti,apatii.

Tajemný...

12. října 2007 v 20:45 ,,Galerie,,
Zvětšit obrázek 4715335.jpg
Zvětšit obrázek 4715328.jpg
Zvětšit obrázek 4715305.jpg
Zvětšit obrázek 4409017.jpg
tenhle a ten pod nim sou fakt moc hezký je na nich něco zvláštního...
Zvětšit obrázek 1316178.jpg
Zvětšit obrázek 7732259.jpg
Zvětšit obrázek 4409029.jpg

Wodoo

12. října 2007 v 18:57 | zdroj: issabellkaa.blog.cz

woodoo

woodoo
Sekty provozující černou magii, zabývající se především různými praktikami souvisejícími s ovlivňováním života druhých (láska, náklonnost a další city zajišťované pomocí magie) a na druhé straně ochranou před černou magií protivníků, jejichž významným prvkem je existence zombie (mimochodem, vznik zombie je prováděn podáním tetrodotoxinu z japonské ryby fugu nebo semeny durmanu, takže dojde k omezení duševních schopností, zombie je bez paměti a duševních schopností, má strnulý pohled a poruchy chování) a používání panenky woodoo - zapichováním jehel do těla panenky se navozuje bolest a poruchy v tomtéž místě u očarované osoby.

Kamarádi♥

12. října 2007 v 14:06 | moje tvorba
Kamarádi...
Máme se rádi patříme si,
ale jsme kamarádi.
Já tě mám ráda a ty mě miluješ,
ale stejně jinou pořád chceš.
Já ti budu věrná a navždy zůstanu stejná....