
Na cestu svítí měsíc svým světlem,
k zemi snáší se listí s větrem.
Všude je tma, jen postava v lese,
na zádech stáří a vzpomínky nese.
Tu chvíli po cestě, pak mezi stromy,
k cíli jí nebrání ani hradba s trny.
Bledá záře je starcovi loučí,
smrtelné stíny, všechny je ničí.
Když tu náhle na paloučku kamenná hrobka stojí,
nic človíček, nic se temné stavby nebojí.
Přistoupí k vratům, ozve se klepání,
po chvíli otevře s velikým vrzáním.
Vnikne dovnitř, rozhlédne se kolem,
rozloučí se naposled s měsíčním světlem.
Vdechne do plyc vůni světa, pak vrata zavře,
Pokřížkuje se, pomodlí, v srdci s klidem zemře...
k zemi snáší se listí s větrem.
Všude je tma, jen postava v lese,
na zádech stáří a vzpomínky nese.
Tu chvíli po cestě, pak mezi stromy,
k cíli jí nebrání ani hradba s trny.
Bledá záře je starcovi loučí,
smrtelné stíny, všechny je ničí.
Když tu náhle na paloučku kamenná hrobka stojí,
nic človíček, nic se temné stavby nebojí.
Přistoupí k vratům, ozve se klepání,
po chvíli otevře s velikým vrzáním.
Vnikne dovnitř, rozhlédne se kolem,
rozloučí se naposled s měsíčním světlem.
Vdechne do plyc vůni světa, pak vrata zavře,
Pokřížkuje se, pomodlí, v srdci s klidem zemře...
Hezká básnička a kouzelný obrázek;)