Vzpominka
24. dubna 2008 v 20:54Komentáře
k tomu jak si mi psala na blog....malo kdo se oblika jako goth pac je to desne desne drahy:(
heh dik ale na te postedni konkretne mam maximalne rasenku pokud vubec..:D
Ahoj. Psala si mi na blog :-). Jestli Chris umre. Jo umre, bohuzel. Zastreli ho tam.
Milá holčino, smrti se vůbec, ale vůbec bát nemusí. Bojí se jí jen ti, kteří za svůj život nestihli udělat vše, co chtěli. Nežili naplno. Neřekli svým blízkým, že je milují. Nesplnili si své sny.
Ten, který dělá všechno pro to, aby byl šťastný... Ten, který je šťastný... se smrti nebojí. A to si piš, že to záleží jen na tobě, jestli šťastná budeš. Ne, žádná náhoda ti splnění tvých snů nepřinese, na nich musíš pracovat sama. Bůh ti dává jen příležitosti, které musíš vnímat a hlavně je využít.
Věřím, že existuje posmrtný život. Řekněme že věřím v reinkarnaci. Nepříjde ti zvláštní, že jsou ti některé věci povědomé, ale přitom si npamatuješ, že bys o nich někdy slyšela či je viděla? Narazila jsem na pár míst, které mi byly velmi povědomé. To je snad nejlehčí způsob jak si to,že jsme kdysi žili, ověřit. Ještě je regrese, ale to té se rozepisovat nebudu.
Jsme tady, abychom využili všechny příležotosti, dosáhli všeho, po čem prahneme, protože
VŠECHNO JDE, i kdybysme za to měli trpět. Bůh by v nás nevyvolal ty touhy, které máme, kdybychom je nemohli naplnit.
A až obsáhneš všeho vědění a dojdeš k nirváně, vysvobodíš se z tohoto kruhu nekonečného převtělování a rozplyneš se v lásce. Nemůžeš chápat, co se stane s tvou duší po smrti, pokud nebudeš meditovat a své duši naslouchat. Protože po smrti už budeš jenom duše a žádné schovávání svých emocí a lhaní sama sobě už nebude možné.. A některé lidi děsí, že s tímto životem už svázáni nebudou, ovšem materiální hodnoty omezují a brání ti v růstu. Nuže, to by bylo nadlouho, pokud bys náhodou něčemu nerozuměla a chtěla se zeptat či jen pomoct, poradit, jsem ti k dispozici.
Smrti se neboj, nemáš proč. Musíš se s tím smířit a věr mi, že to časem půjde... Docela zajímavé je zaobírat se tím, co bude až budem ležet někde pod zemí, ale uvědom si, že ti to bude už úplně jedno a navíc, přece jenom v dnešní době a v té která ještě přijde, se pod zem pohřbívat ani nemusíš. Sama asi přeferuju prach. Tvého pejska je mi líto, jediné, co můžeš dělat, je to, že na něj budeš stále vzpomínat a možná se s ním jednou zase potkáš...